A co budoucnost?
Příroda nám dává zatím vše, co potřebujeme k životu - světlo, jídlo a vodu. A my? Bereme si mnohem více, než potřebujeme. Plýtváme všemi jejími zásobami, které má. Co třeba kácení deštných pralesů? Každoročně ubývá kolem 30 milionů hektarů deštných pralesů. Jestli budeme i nadále pokračovat tímto tempem, v roce 2035 by již neexistoval ani kilometr čtvereční těchto pralesů. Vyčerpává se velké množství nerostných surovin, zásoby vody... A nejlepší na tom je, že si za to vlastně můžeme sami. Všechno tohle ničení planety má jedinou snadnou příčinu - člověk. Musíme se naučit správně využívat suroviny, které nám příroda nabízí.
Vědci dnes již dokáží s celkem velkou přesností i určit další dobu ledovou, která čeká lidstvo. A kdo to zase způsobil? Člověk. Možná najdeme způsob jak tuhle katastrofu přežít, ale třeba také ne! A pak se příroda zbaví toho nejhoršího, co se kdy na Zemi objevilo, ale co si i sama stvořila - opět člověk!
Ale zasloužil by si to? Lidstvo si zavinilo dnešní stav planety. A tak v důsledku globálního oteplování se třeba zase dostaneme zpět do středověku, tak jak to předvídají někteří věštitelé. Velký vliv na to může mít i válka. Při dnešní "chytrosti" některých jedinců se už lidé nebudou ostýchat použít jaderné zbraně nebo zbraně s biologickým virem. Nebo může přijít i nebezpečí odjinud - z vesmíru.
Co kdyby do Země narazil asteroid ještě mnohokrát větší než ten, co vyhubil dinosaury...? Jednoho krásného rána se třeba vzbudíte do onoho "soudného dne".
Takže co uděláte? Pokud patříte mezi sobecké lidi nemyslící na ostatní, na své budoucí potomky, potom to tak necháte být. Ale třeba to tak není a uděláte alespoň něco pro přírodu, která nám dala život.
Citát: "Kde jsou přátelé, tam je i hojnost."
Pod pojmem hojnost si člověk představuje bohatství, dostatek peněz, jídla a mnoho krásných věcí kolem sebe. Ale nic z toho by nestačilo ke spokojenému životu, kdyby v tom přepychu žil člověk sám. Abychom se cítili dobře, potřebujeme vědět, že nás má někdo rád, že s námi chce trávit volný čas a že nás uznává i s našimi chybami. Autor citátu zřejmě vychází také z toho, že přítel by nikdy nenechal druhého na holičkách. Pomohl by mu problém vyřešit. Ať už by se jednalo o materiální pomoc nebo psychickou podporu. A proto díky přátelům se člověk nikdy nemůže dostat na dno a vždy prožije bohatý život plný zážitků. Získat dobrého přítele není ale zase tak jednoduché. Člověk pro to musí nepochybně něco udělat. Nemůže jenom brát, musí také dávat. Takže když přítel pomůže v nouzi mě, měl bych i já mu být kdykoli nápomocen. A to s naprostou samozřejmostí.
Hvězdy
V létě letošního roku jsem s kamarádkou neměla co dělat. Byl večer, a tak jsme si lehly na louku a pozorovaly hvězdy. Byl jasný večer a hvězd bylo vidět nekonečno. Z ničeho nic mě napadla otázka. Co je to hvězda?Už na druhém stupni základní školy se učí, co to hvězda je. Ale když jsme tam tak ležely a ty hvězdy sledovaly, uvažovala jsem o něčem jiném. Uvažovala jsem o tom, jak ty malé tečky na obloze vznikly, kde se vzala mlhovina, z které vznikly. O hvězdách vím mnoho věcí. Znám složení, jejich vznik a jejich zánik. Mnoho věcí, které lze vědci vypočítat. Ale je to opravdu vše? Nebo hvězdy skrývají větší tajemství, které je nám zatím neznámé? Na tohle téma jsme se bavily s tou kamarádkou. Sledovaly je a uvažovaly o nich.
Jaký je jejich vznik? Samozřejmě vím, že vznikly z mlhoviny, ale kde se tu objevila zase ona? A jaká síla vlastně napomáhá cyklu hvězdy? Na tuhle otázku si asi teď ve svém věku nemůžu odpovědět. Přemýšlím o nich, ale nic konkrétního vymyslet nemohu, můžu jen hádat a domnívat se. Vznik musel být jistě složitý, ale je to jenom má domněnka a není založená na vědeckém bádání. Já si to myslím. Myslím si to, protože když se podíváte na ty tělesa, která jsou od nás vzdálena milióny světelných let, a vidíte tu jejich jasnost, není možné, aby to bylo lehké. Vždyť jenom vývoj země byl zdlouhavý a ani nesvítí. Co potom hvězdy?
Co nám skrývají hvězdy za tajemství? To je velmi těžká otázka, protože to zatím nikdo, ale nikdo nezjistil. Možná skrývají nějaký nám neznámý druh organismu či dokonce jiné obyvatelé. Nebo jiné látky, které by nám sloužili jako palivo. Nebo co? Zkuste si tuto otázku položit a přemýšlejte, jestli je možné z nemožného. Pokud vím, tak nejsem vědma nebo něco podobného, ale vím, co by si kdo myslel. Ti, kteří si myslí, jak jsou dokonalí a super, na to řeknou, že je to blbost a my to víme na 100%. Další skupina lidí žije přítomností a jen svým okolí, a proto se raději nad touto otázkou nezamýšlí, neboť mají strach, že se jim to okolí zničí. Třetí skupina jsou ti, kteří chtějí pomoci světu a zjistit každičký detail něčeho nového, jsou to ti, kteří se většinou nachází v horní hranici IQ (s výjimkami), a ti budou přemýšlet pořád, i když vím, že odpověď prakticky není.
Na co jsem přišla? Na nic, protože odpověď není. Můžu mít jen své domněnky a ty vám dávat nechci. Udělejte si vlastní domněnky. Možná to někdo zjistí, možná to bude někdo z vás, kdo to čte, možná až vaše děti a kdo ví... Ale jedno je jasné. Buď to naši potomci zjistí, anebo lidstvo dřív vymře.
Komentáře
Přehled komentářů
Tak už sem si ťa konečně našla...máš pěkné stránky...šak ty si borec...
Ahojík Aninko...
(Martina Štěpánová, 21. 3. 2008 15:37)